čtvrtek - 4.7.2002

Po nočním přejezdu z České republiky do Rakouska nás již čekalo probuzení pod alpskými velikány. Jaké však bylo naše zděšení, když jsme místo sluncem zalitých vrcholků uviděli pouze vodou nasáklé mraky valící se i po těch nejnižších kopcích. Všichni jsme se utěšovali tvrzením, že do místa, kde mělo naše putování začít, zbývá ještě hodně kilometrů, ale čím více jsme se k tomuto místu blížili, tím více se naše naděje utápěly v nekonečných šňůrách studených dešťových kapek. Evidentně zaskočen byl i náš průvodce, který na dotaz, zda-li existuje nějaká náhradní varianta, pouze bezmocně krčil rameny.

Počasí se neumoudřilo ani díky našemu příjezdu do lázeňského městečka Zell am See! Jelikož i řidič potřeboval po náročném přejezdu odpočinek, museli jsme déšť nedéšť opustit kvalitně zadýchaný autobus a vydat se na prohlídku městečka. Asi po dvou hodinách jsme se všichni víceméně promočeni vrátili zpět k autobusu, abychom se domluvili na dalším programu. Mnozí z nás byli tak natěšení, že i přes toto nevlídné počasí chtěli vyrazit na kole vstříc cíli dnešní etapy, která měla čítat 97 km a měla vést přes St.Johan a Kitzbühl do Hollersbachu.

Během rozhodování o dalším průběhu dne však hory předvedly, co je pro ně naprosto typické. Jako mávnutím kouzelného proutku se mraky rozestoupily, déšť ustal a za chvíli nás již hřály sluneční paprsky. Tím bylo rozhodnuto! Vyrážíme! Všichni se začali houfně převlékat a chystat na cestu. Po sundání kol z přívěsu a nezbytném skupinovém fotu se již pestrobarevný peloton vydává na cestu! Vyrážíme ze Zell am See po zeleném značení cyklostezky do Meishofenu.

Zde, asi po 5 km putování, se musíme rozhodnout, kudy dál. Nabízejí se dvě varianty - buď delší cestou přes Griessen, která je méně náročná, nebo přes Saalbach. Osobně se řadím do skupinky, která volí náročnější variantu a vydávám se tudíž vlevo směrem na známé lyžařské středisko Saalbach-Hinterglemm.

Nutno podotknout, že mé rozhodnutí bylo správné! Okolo nás se v celé kráse rýsovaly majestátné alpské vrcholy a nabízely tak opravdu úchvatnou podívanou. Počasí se již zcela umoudřilo, takže za chvíli jsme se vcelku slušně potili. Zvlášť po průjezdu Saalbachem, kdy nás čekal strmý výjezd po šotolinové cestě, která v zimních měsících slouží jako sáňkařská dráha, k horské chatě Spielberghaus. Zde nás čekalo překvapení v podobě české obsluhy. Tu jsme řádně zaměstnali, takže se ani nechtělo nazpět do údolí. Leč rafičky hodin velely k nezbytnému odjezdu.

Teď nás čekal asi 10 km sjezd - odměna za předešlé stoupání. Klesání však dalo řádně zabrat, především rukám a prstům! Občas nás překvapily serpentinky, občas projíždějící nákladní automobil, sem tam nějaký ten brod přes říčku. Asi po půl hodině jsme zdárně dorazili do St.Johanu, kde se od nás odpojil již značně vyčerpaný Tomáš (průvodce), prý aby počkal na zbytek zájezdu, který si to šinul pohodlně údolím podél řeky.

My jsme ovšem nelenili a vyrazili po cyklostezce, která se vlnila skrze alpské louky a malebné osady, směrem na Kitzbühl. Do tohoto významného lyžařského střediska jsme dorazili již v pozdním odpoledni, takže jsme ani nestihli toto krásné městečko probádat. Vždyť do cíle zbývalo ještě 30 náročných kilometrů, zvlášť, když se do cesty postavilo další sedlo - Pass Thurn. Odtud se již pouze sjíždělo táhlým sjezdem do městečka Grussing a dále podél vody do rodinného kempu ve vesničce Hollersbach. Do kempu jsme dorazili ještě před příjezdem našeho autobusu, takže jsme záviděli paralelnímu zájezdu, který již tou dobou připravoval večeři.

Naše skupina musela ještě téměř hodinu čekat na příjezd ostatních, kteří již druhou polovinu cesty absolvovali autobusem. Na večeři byla rajská omáčka, maso a knedlíky. Někteří sice trošičku "remcali", ale nakonec se celý hrnec snědl a někteří si šli pro nášup několikrát! Poté průvodce zavelel k naražení bečičky piva, která ale v panujícím dusnu neměla patřičnou teplotu, takže pivo moc neosvěžilo. Raději jsme proto volili mnohem chutnější nápoje - silné kafe a pravou moravskou slivovici. Okolo desáté večer jsme zalezli do spacáků a těšili se na další den. V noci byla slušná zima, vždyť se nocovalo pod zasněženými vrcholky, ale kdo měl kvalitní spacák, tomu chladno nevadilo!